FX-con toho jména druhý se uskutečnil, proběhl hladce a obratce, uvítal o trochu více návštěvníků než loni a skončil. Nikomu se nic nestalo, nikdo se historicky neznemožnil, nikomu nebyla způsobena újma (alespoň ne vědomě). Zkrátka příjemný víkend je za námi a zbývá jen podat report.
Po průvodu se konalo lepé zahájení, které bylo díky folklórnímu souboru Skomorošaja sloboda i velko. Ta předala zástupci města Poděbrady nefalšovaný ruský bochník chleba. Vítání naruby aneb slovanská pohostinnost v praxi.:) Hezké to bylo, když se tak zpívalo a hrálo.
Následovala výstava Fantasmagorie a pražské přízraky, což byla expozice figurín z dílny hlavního pořadatele Vlada Taupeše, který se živí maskováním filmových příšer. Praha ho uhranula, a tak ví o pražských strašidlech více než 99 % Čechů. Měl v Poděbradech mrtvého mnicha a kurtizánu, lakomce od Karlova mostu žebrajícího o almužnu na vykoupení duše, nechyběl ani Turek s hlavou nevěrné milé. Bez Golema by to pochopitelně také nešlo... Krom nich a dalších jste na FX-conu mohli potkat ve sklepě poděbradského zámku i Drákulu s Frankensteinem. Bylo se nač dívat i čeho se bát. Autor vedl průvodní slovo ke každé figuře a až při něm došlo naslouchajícím, jak hluboce mu vězí Praha v srdci. Ta láska, se kterou o svých přízracích hovořil... To se jen tak nevidí. Navíc figuríny byly perfektní.
Zahájení soutěže maskérů se poněkud opozdilo, ale s tím se dalo počítat, protože maskéři jsou taky umělci a těm hodinky moc neříkají. Před jejím začátkem tak stihla být zahájena výstava fotografií Natalie Kolesnikove na téma Domácí čarodějnice. Každá žena jí prý je a je jedno, že třeba „pouze" uklízí. Zahlédl jsem jednu z loňských fotek, která byla pojednáním o hřbitovech. Ta mě jaksi zaujala více. Že bych stárnul?
Skomorošaja sloboda zatím vystupovala na nádvoří a do svých písní a tanců a her zapojovala i náhodné kolemjdoucí. Myslím, že takové vzrůšo v Poděbradech každý den nemají.
V kině se mezitím připravovala přednáška Ivana Mackerleho s promítáním dokumentu, v němž hledali v 60. letech Drákulův hrad. Neúspěšně, ale historický materiál měl svoje nezpochybnitelné kouzlo. Jenny Nowak pak povídala společně s ním o tom, kde by onen hrad mohl ležet a jak jej autor zakamufloval. Ke konci se dostalo i na Olgoje-chorchoje. Rozhodně jeden z vrcholů programu!
Vzápětí propukla beseda literární s tématem Proměna mystických bytostí v běhu času. Andrej Běljanin – ruský autor humoristické fantasy přispěl strašidelnými historkami z Astrachaně, Galina Puntusova přidala informace o tom, kdo a proč straší v Petrohradě (třeba sám Petr Veliký, který chrání město), Anna Šochová se podělila o to, jak se straší u nich na Ašsku, Jenny Nowak nechtěla říct, jak se chránit před upíry a Radek Martínek (ještě nic nepublikoval) četl povídku o apokalypse. Celé to jistila Františka Vrbenská, která nejen že se chytala – jak je dobrým zvykem a jistotou – na každé téma, ale navíc pomáhala s překladem z ruštiny. Dobrá to žena!
Pak už byl čas prohlédnout si, co maskéři vytvořili. Satyra na ruský způsob, raracha a zlatou ženu. Ta byla sice neurčitá, ale vzhledem k tomu, že něco podobného dělal Alex Ukolov poprvé v životě – specializuje se na grafiku, jeho gotický český tarot najdete zde – byla dost dobrá.:)
Večerní program zahájil jevištní komik Václav Rezek, který se sice jaksi nehodil, ale jeho estrádní číslo pro psací stroj a orchestr bylo precizní a publiku se líbil. A o zábavu šlo především. Kapela Asthenia je mladá a takříkajíc syrová. Chlapci se ještě nestihli vyhranit, ale jejich výkon já osobně hodnotím daleko výše než vystoupení Richarda Pachmana, který zosobňuje všechno, co znamená dnešní česká muzikálová scéna. Přesto chápu a uznávám, že patos v textech a vokály otevřené jako žralok na mých starých martenách mají své věrné posluchačky a Richard se nemusí bát o svoje publikum.
Kdo by čekal pravou ruskou pitku na závěr dne, byl by zklamán. Maskéři řekli, že brzo ráno musí líčit, a šli spát. U baru zůstali jen čerti z Čech.
Druhý den se ještě konala beseda s čerty.cz, kteří mluvili o svém poslání – navrátit rohatým úctu v české kotlině. Berou to vážně a seriózně a jestli se jim vše podaří podle představ, budeme jednou všichni nosit kožich v horské kozy a na hlavě mít rohy. Čerti rulez!
A to je tak nějak skoro všechno. Na závěr dorazil ještě Mefistofeles a ocenil zúčastněné, i já jsem dostal flašku pravé ruské vodky, a mohlo se jet pomalu domů. Nepopisoval jsem ještě atmosféru, která rozhodně nebyla horečná ani zmatečná. Měla velké ruské srdce. Nikdo netlačil na pilu, všechno mělo svůj čas a na nic se nezapomnělo. Obávám se sice značné finanční ztráty, protože pořadatelé byli velmi velkorysí, co se celkové výpravy týče, a doufám proto, že se v Poděbradech se všemi za rok zase uvidím. Většinu těch lidí jsem viděl prvně, ale kumštýři si, aspoň podle mě, rozumějí, ať jsou odkud jsou. Byl to moc příjemný víkend, který doporučím každému, koho trochu zajímají záhady a filmové efekty.
Doplněné fotky jsou ZDE!